Manga? Číst či nečíst. No a jak to vlastně dopadne a kdy bude konec?
A jakou charakteristiku vlastně přiřadit kresleným postavičkám v manze? Vlastně otázka špatně položená. Spíše kladená otázka je, jak poznat tu správnou japonskou mangu, protože mangu vydávají i jiné země, než-li samotné Japonsko.
Mangu čtou děti i dospělí. Manga je nejprve vydávaná v časopisech po jednotlivých kapitolách, ve kterých se nacházejí i mangy od jiných autorů - autor se nazývá mangaka. Pokud je série úspěšná, tak je celý příběh vydán samostatně, jako sešit s několika kapitolami. Tomuto sešitu se říká tankobon. Příběhy v manze jsou často námětem pro animované seriály a filmy, které jsou známé jako anime.
Ale nezacházejme daleko. Na motivy úspěšných mang také často vznikají konzolové či počítačové hry, knihy či hrané filmy/seriály. Známá hra je například Naruto. Hraným filmem, který se nedal přehlédnout, byl Nana 1,2.
Charakteristické pro manga postavy?
Malý a špičatý nos, velké oči, rafinované (spíše divné) účesy :)), různé velikosti a tvary bublin a časté používání citoslovcí - onomatopoí.
Japonská manga má ještě jiné charakterové vlastnosti, protože ,,manga,, (komiks) je používaný výraz jen pro Japonsko. Ale i jiné země si brousí zuby na úspěch mang ... snad pochopí, že manga je jen jedna a to japonská.
Za zmínku stojí USA - AMERIMANGA, Taiwan, Čína - manhua, Severní a Jižní Korea - manhwa. Asi možná to nejlepší na skoro závěr - i Česká republika se pyšní svoji ,,mangou,, /tady spíše uplatníme slovo komiks/. Komiksem se pyšníme od roku 2009, kdy vyšel sborník mangy ,,Vějíř,, .. rok poté i druhý díl.
Mangu si můžeme přeložit jako humorné obrázky. Ale doba je doba a dneškem mangu překládáme jako komiks, kresba či karikatura.
V dalším článku se zaměřím na českou mangu, mangu vydanou v českém jazyce a publikace.





